Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

O psaní

Od chvíle, kdy mi dospěláci začali číst první pohádky jsem milovala knihy. V šesti letech jsem napsala první příběh o délce jednoho linkovaného papíru formátu A4. A ti samí dospěláci z toho byli hrozně na větvi. Dneska už chápu, že to bylo z jejich strany asi stejné nadšení, jako když se dítě poprvé rozeběhne (i když po třech krůčcích upadne), nebo když poprvé samo od sebe úspěšně použije nočník. Já si tenkrát ale připadala jako královna světa. A rozhodla jsem se, že jednou budu psát vlastní knížky. Třeba pro takové malé Áji, které se každý večer těší na pohádku před spaním, jako jsem bývala já.

Čas plynul, já byla o asi šest let starší, když se ve mě znovu probudil můj malý sen napsat knihu. V té době jsem dostala svůj první stolní počítač, a tak jsem každý večer trávila hodinku u Wordu psaním svého velkého trháku. Alespoň to jsem si o svém příběhu myslela já. S odstupem pár let už vím, že story o partě pěti holek, která náhodou vejde do jednoho velice strašidelného domu, kde přes ko…

Nejnovější příspěvky

Kde budu za měsíc? Kde budu za rok?

Hledání motivace v kupě povinností

Mé předvánoční (ne)radosti

5 měsíců v Praze